Za větru a bezvětří

Když lehce fouká vítr, na hladině se vytvářejí "zrcátka" a ryby přece jen nejsou tak opatrné a nedůvěřivé, jako tomu je za úplného bezvětří. To platí v letních měsících stejně jako koncem sezóny. Ovšem koncem sezóny je sběr drobného hmyzu (zejména pakomárů a drobnějších chrostíků) mnohem vzácnější a často netrvá dlouho. V takovém okamžiku je třeba znát vhodný postup, jak zvýšit svou šanci na záběr opatrného lipana nebo pstruha. Při bezvětří se snažíme nahazovat raději na větší vzdálenost, ať už lovíme ze břehu, zabrodění (což lze jen občas u přítoku, jistě) nebo z bellyboatu. Ryby potom nezaregistrují tak snadno náš pohyb ani siluetu nad hladinou, i mechanické vzruchy (kroky na břehu, při brodění nebo pohyb ploutví ve vodě) jsou tlumenější a hned máme o něco větší naději na záběr.

Hladina jako olej...

Odmastit návazec pomocí speciálního jílu nebo jiné vhodné směsi (těch receptů je spousta, určitě máte nějaký svůj oblíbený) se také vyplatí, o použití co nejtenčího (ovšem v síle úměrné k velikosti lovených ryb) návazce bez zlomů a uzlíků by mělo být potom úplnou samozřejmostí. Ujímané návazce vcelku fungují velmi dobře, pro dokonalou prezentaci leckdo sáhne i po pletených nástavcích, k nimž se teprve připojuje koncová ujímaná část a tippet (koncový návazec). Ovšem ani při dokonalém položení není vždy návazec a nástavec prostě úplně neviditelný, někdy se drží na hladině a ryby vyloženě odrazuje. Začal jsem pro tyto situace používat vcelku jednoduché a plně funkční řešení, spočívající v tom, že mezi suchou mušku na konci návazce a muškařskou šňůru umístím na krátkém bočním návazci malou nymfu. Ta je uvázána na silnějším háčku (14 - 16) a občas ji zatěžuji v tělíčku tenkým olověným páskem. Protože mi zbylo ještě dost háčků s nalitými olověnými kuličkami o tom nejmenším průměru (tuším 1,5 mm), využívám je k tomuto účelu také, jen co u nich zamáčknu protihroty.

Když to trochu zafouká...

Po nahození stačí přidržet šňůru a nymfa pozvolna pomalu stáhne celý návazec pod hladinu s tím, že koncová muška zůstane na hladině. Žádné popotahování nebo potřepávání, ovšem chce to tenký návazec a jen lehoučkou nymfu. Většinou ji umisťuji přibližně do vzdálenosti kolem jednoho metru od koncové mušky. Nepřekáží a nemotá se ani při chytání s hodně dlouhým návazcem, třetí mušku u této sestavy prakticky nepoužívám. Když zafouká vítr, jen odstřihnu nymfičku a nechám ji někde po ruce pro případné další použití, je to rychlé a funkční. Vyzkoušejte, třeba to stihnete ještě letos, zatím je počasí docela příznivé...

A odměnou je nějaká pěkná rybka...

Jehla